Jak to u nás vypadá

Photo Photo Photo Photo Photo Photo

Aktuality

  • Akce Sbírka pro Lukáška - reportáž

     

    Na konci února jsme ukončili naši měsíce trvající sbírku víček. Sešel se jich opravdu obrovský počet (viz foto) a tak jsme se rozhodli, že je předáme osobně, Lukáškovi.

     

    V pátek sbalíme několik pytlů, krabic a dárků do auta a vyrážíme. Po pár hodinách cesty přijíždíme a celý náš kolektiv se seznamuje s Lukáškem a jeho rodinou. Poslechneme si složitosti plynoucí z jeho nemoci, ale i slova neuvěřitelné odhodlanosti a chuti do života, kterou nemá ani mnoho úplně zdravých lidí.

    Velikou radost vyvolá předání samotných víček, několika maličkostí z našeho Uličníka a také finanční dar, kterým snad pomůžeme na náročné cestě celé odvážné rodiny. Lukášek měl také velkou radost z našeho trička.

    Na závěr zveme Lukáška i s celou rodinou k nám na víkend a těšíme se na další společně strávené chvíle. Nedá nám to totiž zmínit naprosto neskutečný optimismus, nezkaženou chuť i radost do života i přes obtíže a celkový přístup k životu, který tento mladý hoch má. To samotné je velikou inspirací do života každého a silně to v nás ještě nyní rezonuje.

     

    Dovolíme si ještě malou úvahu na konec. Ač věříme, že člověk by měl vždy pomáhat nezištně a neveřejně, provozovat opravdový altruismus, tak  musíme otevřít méně příjemné téma. Tváří v tvář těžce nemocnému, a přitom tolik odvážnému  a optimistickému Lukáškovi, se totiž více, než kdy jindy, nabízí důležitá otázka: „Proč vlastně jemu a mnoha a mnoha dalším, musí pomáhat lidé? Proč mu není pomoženo ze strany státu či některé ze stovek neziskových organizací? Proč na vlastní nemocné a nejzranitelnější musíme sbírat víčka a pořádat dobročinné sbírky?"


    Odpověď na tyto otázky je složité nalézt a přitom nikomu neukřivdit. Jistě existuje mnoho neziskových i státních institucí, které pomáhají jak mohou. Které jsou plné nezištných dobrovolníků, opravdových světců, kteří zasvětili život pomoci druhým. Ale současně - je daleko více takových, které raději pomáhají lidem na druhé straně světa, než aby se podívali do vlastních měst, vlastních domovů důchodců, vlastních děckých nemocnic. Pro stromy nevidí les.

     

    Je přeci nepřijatelné, abychom všichni ročně na daních platili desítky miliard na pomoc cizím lidem, zatímco u nás doslova přežívají tisíce nemocných, slabých, poškozených či nemohoucích. Je úplně nesmyslné, abychom živili desítky neziskových organizací, které buď podporují cizince, či ještě hůře - svěřené finance rozprostřou do svých výplat.
    Jistě - i  pomoc cizincům a rozvojovým zemím je do určité míry potřebná a ušlechtilá. Ale nedává žádný smysl, když ještě zdaleka nemáme vyřešeny potíže u nás. A celá tato smutná anabáze je podtržena ještě dlouhodobě kolabujícím sociálním systémem, který se nedaří a nedaří nastavit tak, aby fungoval spravedlivě a férově...

     

    Velké poděkování patří všem, kdo nebyli lhostejní a jakýmkoliv způsobem se podíleli na naší sbírce. Děkujeme!


    Než však na tyto otázky nalezneme uspokojivé odpovědi a vyřešíme je, tak bychom rádi vyzvali: Pomáhejte vždy, kdy můžete. Ve svém okolí, i jinde v naší vlasti. Pomáhejte nezištně, snažte se motivovat ostatní. Uvědomme si, že vždycky je tu někdo, kdo je na tom hůře, než já sám. Pokud se o ty nejvíce zranitelné nepostará stát, či organizace na to určené, musíme to uděla my - samotní lidé.


    Kolektiv Uličník Gym.